Ambasáda

20. prosince 2012 v 23:40 | Micadela |  Před odletem
Teda, musím se vážně přemáhat, abych tenhle článek napsala. Jsem za dnešek naprosto vyždímaná, ale donutím své prsty běhat po klávesnici, protože vím, že třeba tenhle článek někdy v budoucnu nějaké aupairce zodpoví otázky, které jsem i já měla před návštěvou ambasády.

Přeskočíme nechutně brzké vstávání, cestu do Prahy, hledání ambasády apod...

U vchodu do budovy americké ambasády mě uvítali dva děsně důležití sekuriťáci. Požádali mě o jméno a účel návštěvy, krutopřísně mi nařídili, ať čekám na místě a ani se nehnu :)) a za chvilku mě zase velice důležitě pustili dovnitř. Tam čekali další dva páni. Tentokrát o něco příjemnější :) Je to tam jako na letišti - dáte jim tašku, bundu a do košíčku veškerou (vypnutou) elektroniku. Projdete takovou tou pípací bránou (kéž bych si vzpomněla, jak se tomu říká) a tašku a bundu vám vrátí a pošlou vás nahoru.
Vylezla jsem tedy schody a zamířila doprava na oddělení nepřistěhovaleckých víz. U okýnka č. 1 - registrace - jsem odevzdala všechny papíry, obálku, pas, složenku (fotku po mě samozřejmě nikdo nechtěl, takže fajn no, zbytečný stres:) a paní mě poslala si sednout. Za chvíli si mě zavolali k okýnku č. 2, kde jsem zaplatila 160 dolarů.
A nastaly 3 dlouhé hodiny čekání a čekání a čekání. Na chvilku si ke mě přisedla nějaká slečna (asiatka studjící v ČR, která míří na Floridu na semestrální exchange) a snažila se o konverzaci, ale já byla tak neskutečně ospalá a znuděná a znechucená čekáním, že jsem ji chudáka po pár minutách nechala sedět v tichu a skoro jsem udřímla.
Ne zrovna vtipná historka z natáčení - přišel ta týpek, že chce letět do USA sestře na svatbu... že mu ale cestou do Prahy někdo ukradl tašku a bundu, takže nemá ani doklady ani peníze, měl jen papíry v tašce s notebookem, kterej mu vtipně neukradli (??). Každopádně, paní v prvním okýnku se mu snažila pomoct to nějak vyřešit, ale když pak skočil k druhému okýnku, paní mu oznámila, že má smůlu, ale nemá šanci vízum dostat, protože prostě měl už v minulosti nějaké problémy s tím (nevím, jestli už v USA byl a něco udělal nebo jestli to bylo při minulé žádosti. slyšela jsem jen jak mu říkala něco, že byl nepříjemný a hrubý atd.). No každopádně odešel s prázdnou a ještě ke všemu jel domů jen v tričku a bez peněz. Den blbec, pane?
Ale zpátky ke mně. Po asi dvou hodinách jsem se přesunula do části "čekárny" kde byla televize, abych si to aspoň trochu zkrátila koukáním na CNN. A utíkalo to rychleji, fakt že jo.
Potom si mě konečně pan konzul zavolal, to vám byl tak příjemnej člověk, to byste nevěřili. Ptal se, jak se mám a pak rovnou skočil k "O kolik dětí se budeš starat?" "Jak se jmenují?" "Co chceš dělat, až se vrátíš zpátky domů?" "Co jsi doteď dělala?" "Jakou školu jsi dokončila?" a to bylo vše. Pak mi řekl, že mi pas pošlou kurýrem a dal mi doklad o zaplacení těch 160 dolarů. Jako slušně vychovanej člověk jsem mu poděkovala a popřála Merry Christmas, on se úplně rozzářil, klasickej american smile a říká "Oh Merry Christmas to you too!" a bylo to.
Dole jsem ještě pokecala s pánama, protože když jsem přicházela k pultu úplně jsem si oddechla, že už konečně můžu jít domů. A oni se tomu hrozně smáli a nakonec chtěli vědět, jak jsem teda dopadla, tak říkám "No dali." a oni z toho měli radost jakoby to nebylo normální a běžné :D tak říkám "mějte se hezky pánové a hezké vánoce" a domůůůůůůů.
Zaskočila jsem to Stárbaksu na čajíček, potkala jsem tam pana hrozně důležitýho Pavla Béma (moje mamina viděla rudě jen jsem jeho jméno zmínila doma :D nemá ho ráda), culil se jak sluníčko na všechny strany, blbeček.
No a nakonec jsem se teda prošla přes Karlák, Staromák, Václavám na nádraží a rychle domů. Do rodného města jsem dorazila ve 3 odpoledne. ŠÍ-LE-NÉ! Jsem ráda, že to mám za sebou. Jen jsem zvědavá, kdy mi dorazí pas, pravděpodobně až po svátkách příští týden.


Dnes jsem se také HM ptala, jak to vypadá s mojí dopravou ze školení a byla jsem moc ráda, když mi řekla, že si mě osobně vyzvedne a odveze si mě domů :)
Měla jsem takovej blbej pocit když mi po matchi neodpověděla na email a dneska jí to taky trvalo hodně dlouho. Už jsem úplně zas konstruovala jak to bude jeen z těch případů kdy - match a potom už nic a rodina bude ve výsledku děsná - ale ne, odpověděla, byla milá jako vždycky a řekla, že se na mě moc těší.


A teď na kutě, protože jsem mrtvá. Mějte se a pokud bych se k psaní už nedostala tak MERRY CHRISTMAS! ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama