Hlásím se

7. února 2013 v 13:56 | Micadela |  1. měsíc v USA
Tak se blížím k měsíčnímu výročí mého příletu do USA a koukám, že to tu zanedbávám. Je to hlavně asi proto, že píšu ještě jeden blog pro rodinu, kterému se věnuju víc. Tak tady aspoň něco maličko...

Let
Jak jinak než zpožděný. Naštěstí jen o pár minut.
V Amsterdamu jsme si dali čajíček, zkusili jsme najít lékárnu (neúspěšně) a pak jsme se celkem rychle nalodili na palubu Boeingu 777.
Řeknu vám, od Boeing 777 bych čekala aspoň trochu víc místa na nohy než v běžném letadle (jako třeba to, kterým jsme letěli do Amsterdamu).
Mohla jsem být ráda, že z jedné strany jsem měla volné sedadlo, které jsem chvílemi okupovala. A chvílemi myslím těch pár půlhodinek, kdy se mi podařil nějaký spánek. Křečím v nohách jsem se ale nevyhla. Měli jsme v nabídce spoustu moc filmů. Byli tam dva, které jsem opravdu chtěla vidět, ale ani jednou jsem se nedostala za 30:00 minut. Zkusila jsem nového Spidermana, zkusila jsem Loopera, zkusila jsem Bondovku. Ani jednou to moje oči nebo krk nebo nohy nevydrželi.
Tak jsem to vypla. A naskočila tam mapa USA a Evropy a ten neskutečně monstrózně nechutně velkej Atlantickej oceán a pořád zbývalo ještě 5 a půl hodiny do přistání. Za hodinu zbývalo 5 a čtvrt hodiny do přistání (jestli mi teda rozumíte)...
A když po asi sto hodinách zbývalo pořád ještě 4 hodiny do přistání, řekla jsem si, že domů asi nepoletíme, protože tohle absolvovat znovu, to teda absolutně v žádným případě NE :D
Na imigrační kontrole to bylo kupodivu rychlé. Pán si vzal pas, vízové papíry, otisky, fotku, vyplněné dokumety z letadla (které jsem vyplňovala asi třikrát, protože jsem fakt neschopná. Chudák letuška, kterou jsem pořád otravovala). Trošku se v tom pohrabal, zeptal se na pár věcí ohledně toho, co chci v USA dělat a pak mě vesele pustil dál do haly, kde na nás už čekaly kufry. A dál už na náš čekal pán s cedulkou AuPair in America, naložil nás k řidičovi do minivanu a ten řidič nás pak vezl do Stamfordu v Connecticutu.
Na hotel jsme se dostali o půlnoci. Čekala tu na mě mini přistýlka pod oknem, které netěsní.
Celou noc jsem se třásla zimou a to jsem měla mikinu a ponožky. Aby toho nebylo málo, ve 2 ráno mi z recepce přinesli dárek. Moje "host family" (tj. ty lidi, ke kterým jedu) mi poslali kytici. A pán nevěděl vymyslet nic lepšího než nás ve 2 vzbudit zběsilým boucháním na dveře.

První pracovní den
Včerejší první pracovní den utekl fakt rychle. Nakrmili jsme dvojčata, oni usli, jídlo, spaní, jídlo spaní. Občas nějaké to blábolení na ně, aby se nenudili. Dopoledne jsme byli v Riverside parku na hřišti, ale byla takova zima, že jsme tam byli asi 15 minut. Po obědě jsme pak asi ve 3 byli na projížďce po Manhattanu. Uvízli sme v zácpě v downtownu, chtěli jsme být doma v 5 na krmení, tak jsme celou dobu stresovali, aby se neprobudily a nezačaly řvát. Nakonec jsme ale dorazili asi v 5,15 :-)) Ani jsem se neotočila a byl večer.

A takhle to tady pořád. Dny utíkají hrozně rychle. Děti jsu hodný, HM naprosto miliónová. Nemám si na co stěžovat Maximálně tak na to, že zatím pracuju skoro celé víkendy. Od března budu ale mít volné neděle. Doufám teda. HF mi platí gym, která mě fakt chytla a jsem tam téměř každý den. Místo, kde bydlíme, je hodně super. 4 bloky do Central Parku, jeden blok na metro, pod barákem Starbucks, kousek od nás Victoria's Secret atd atd. New York ve vší parádě :-))

Cítím se tu skoro jako doma, velmi rychle jsem si zvykla. S HM si umíme hodiny a hodiny povídat, plánuje za mě, kam bych se měla podívat, co bych měla zkusit :-)) je za mě hrozně nadšená z toho, že jsem v NY a můžu zkusit cokoliv. Někdy během příštích pár dní se chystám zkusit bikram jógu třeba.
Předevčírem jsem měla narozeniny, dostalo se mi české hostiny z Café Prague, brownie dortu se svíčkama a dárků. To jsem fakt nečekala. Když jsem děkovala, tak mi HM odpověděla "Special day for a special person." To potěší!!! Máme se fajnově. Škoda, že jde za měsíc do práce. Už se tolik neuvidíme, když bude chodi domu až navečír...


Toť update pro teď, pokusím se napsat víc nebo případně aktualizovaz odteď oba blogy najednou. Doufám, že se máte fajn. Jak vy, co jste v USA, tak i vy, co se sem teprv chystáte ;)
 

Sbaleno

12. ledna 2013 v 15:16 | Micadela |  Před odletem
Sama se divím, ale opravdu už mám sbaleno.
Naštěstí můj šatník nikdy nepraskal ve švech, takže jsem neměla problém těch pár věcí, které nosím nejradši, nacpat do kufru. Proč si brát víc, když si tam stejně nakoupím miliardu nových věcí.
Dobré je, že mi podstatnou část zavazadla zabírají dárky pro děti, tj. velký plyšový krteček, kosí bratři, kostičky, knížky, pardubický perník, apod.
Nechápu, jak ten kufr má jen 20 kg. Ale díky bohu za to :))

Vezu si s sebou do USA spoooustu talismanů od rodiny. 4 porcelánové slony, dva kominíčky a jednoho andělíčka. Doufám, že je v pokoji budu mít kam dát :)

Ležím tu teď u tv a pořád se snažím si uvědomit, co se to vlastně děje. Do USA jsem chtěla vždycky, vždycky to byl plán. Myslím ale, že jsem vlastně nikdy pořádně nevěřila, že se mi to povede. A ono je to najednou tu. Za dva dny touhle dobou budu už sedět v letadle směr Amsterdam -> New York. A je to neuvěřitelný. Vůbec nevím, co mě čeká. Absolutně netuším, jak budu reagovat na takovou změnu, na tu vzdálenost; jak budu snášet to, že nemůžu vidět sovji rodinu a kamarády... snažím se ale být pozitivní a věřit, že to bude skvělá zkušenost a že mě přinejmenším posílí jako člověka :)

No a aby tenhle článek nebyl suchý, trochu hudby na závěr ! I'm leeeeaving on a jet plane, I don't know when I'll be back again :)


Odlet klepe na dveře

8. ledna 2013 v 16:57 | Micadela |  Před odletem
Odlet už v pondělí ve 2 hodiny.
Uf.
Šíleně to letí, to snad není možné.
Denně někde lítám, nákupy, úřady. Peníze nejsou :D
Nemůžu se dočkat, až to budu mít za sebou a budu sedět v letadle směr JFK.
Letíme dvě z Prahy a v Amsterdamu se k nám přidají tři další holčiny - 2 francouzky a třetí slečna nevím odkud je.

Dnes v noci mi od HM přišli dva emaily. V prvním se mě ptala na Vánoce a říkala, že už se na mě moc těší a že jen chtěla poslat email a say Hi. To je od ní moc hezký. Řákala, že přes víkend zařizovali s HD můj pokoj, trochu mi ho popsala, tak jsme zvědavá. Možná pošle fotku, pokud zbyde čas.
Ve druhém emailu mi poslala odkaz na Target s tím, že se snažila mi vybrat nějakou peřinu, ale nakonec usoudila, že bych si měla vybrat sama, aby se mi to líbilo. Tak jsem jí poslala zpátky dvě možnosti. Jednu levnější a druhou ne tak levnější :D
Jedna je pruhovaná, bílá s námořnickou modrou. Ta druhá je bílá posetá kytkama. Ta se mi líbí o moc víc, tak uvidíme, čím mě překvapí. Už teď se těším.

Zítra musím pro mezinár. řidičák, přítuční kufr, k doktorce pro recepic a koupit dětem hračky. Co se dárků týče, jsem na tom s rozpočtem i místem v kufru dost bídně, tudíž jsem to vyřešila knihami a hračkami. Plus k tomu přidám pardubický perník, ab viděli čím je moje hometown známé :)))

Ještě pořád nemám zaplacenou fakturu, banka se fakt překonává. Snad to nebude problém. Mělo to být zapleno do zítra, dnes peníze pořád ještě nedorazily. Zabííííít. Potvrzení o odchodu platby jsem ale poslala hned v den co jsme platili, tak by měli vědět, že chyba není na mojí straně. Potvrdili mi emailem, že dokumenty o převodu dostali a jsou v pořádku. Hmmm.

V pátek mě čeká rozlučka s rodinou a kamarády. Vůbec se na to netěším, abych pravdu řekla. Už teď vím, že až je uvidím všechny pohromadě, uvědomím si, že už je to tady. A začne mi být úzko. A začnu konečně pořádně vyšilovat :D

Teď mizím užít si svoji postel a nějaký dobrý film. Potom možná začnu třídit oblečení a prát a žehlit :)) Zatím zdarec.

xoxo
 


Ambasáda

20. prosince 2012 v 23:40 | Micadela |  Před odletem
Teda, musím se vážně přemáhat, abych tenhle článek napsala. Jsem za dnešek naprosto vyždímaná, ale donutím své prsty běhat po klávesnici, protože vím, že třeba tenhle článek někdy v budoucnu nějaké aupairce zodpoví otázky, které jsem i já měla před návštěvou ambasády.

Přeskočíme nechutně brzké vstávání, cestu do Prahy, hledání ambasády apod...

U vchodu do budovy americké ambasády mě uvítali dva děsně důležití sekuriťáci. Požádali mě o jméno a účel návštěvy, krutopřísně mi nařídili, ať čekám na místě a ani se nehnu :)) a za chvilku mě zase velice důležitě pustili dovnitř. Tam čekali další dva páni. Tentokrát o něco příjemnější :) Je to tam jako na letišti - dáte jim tašku, bundu a do košíčku veškerou (vypnutou) elektroniku. Projdete takovou tou pípací bránou (kéž bych si vzpomněla, jak se tomu říká) a tašku a bundu vám vrátí a pošlou vás nahoru.
Vylezla jsem tedy schody a zamířila doprava na oddělení nepřistěhovaleckých víz. U okýnka č. 1 - registrace - jsem odevzdala všechny papíry, obálku, pas, složenku (fotku po mě samozřejmě nikdo nechtěl, takže fajn no, zbytečný stres:) a paní mě poslala si sednout. Za chvíli si mě zavolali k okýnku č. 2, kde jsem zaplatila 160 dolarů.
A nastaly 3 dlouhé hodiny čekání a čekání a čekání. Na chvilku si ke mě přisedla nějaká slečna (asiatka studjící v ČR, která míří na Floridu na semestrální exchange) a snažila se o konverzaci, ale já byla tak neskutečně ospalá a znuděná a znechucená čekáním, že jsem ji chudáka po pár minutách nechala sedět v tichu a skoro jsem udřímla.
Ne zrovna vtipná historka z natáčení - přišel ta týpek, že chce letět do USA sestře na svatbu... že mu ale cestou do Prahy někdo ukradl tašku a bundu, takže nemá ani doklady ani peníze, měl jen papíry v tašce s notebookem, kterej mu vtipně neukradli (??). Každopádně, paní v prvním okýnku se mu snažila pomoct to nějak vyřešit, ale když pak skočil k druhému okýnku, paní mu oznámila, že má smůlu, ale nemá šanci vízum dostat, protože prostě měl už v minulosti nějaké problémy s tím (nevím, jestli už v USA byl a něco udělal nebo jestli to bylo při minulé žádosti. slyšela jsem jen jak mu říkala něco, že byl nepříjemný a hrubý atd.). No každopádně odešel s prázdnou a ještě ke všemu jel domů jen v tričku a bez peněz. Den blbec, pane?
Ale zpátky ke mně. Po asi dvou hodinách jsem se přesunula do části "čekárny" kde byla televize, abych si to aspoň trochu zkrátila koukáním na CNN. A utíkalo to rychleji, fakt že jo.
Potom si mě konečně pan konzul zavolal, to vám byl tak příjemnej člověk, to byste nevěřili. Ptal se, jak se mám a pak rovnou skočil k "O kolik dětí se budeš starat?" "Jak se jmenují?" "Co chceš dělat, až se vrátíš zpátky domů?" "Co jsi doteď dělala?" "Jakou školu jsi dokončila?" a to bylo vše. Pak mi řekl, že mi pas pošlou kurýrem a dal mi doklad o zaplacení těch 160 dolarů. Jako slušně vychovanej člověk jsem mu poděkovala a popřála Merry Christmas, on se úplně rozzářil, klasickej american smile a říká "Oh Merry Christmas to you too!" a bylo to.
Dole jsem ještě pokecala s pánama, protože když jsem přicházela k pultu úplně jsem si oddechla, že už konečně můžu jít domů. A oni se tomu hrozně smáli a nakonec chtěli vědět, jak jsem teda dopadla, tak říkám "No dali." a oni z toho měli radost jakoby to nebylo normální a běžné :D tak říkám "mějte se hezky pánové a hezké vánoce" a domůůůůůůů.
Zaskočila jsem to Stárbaksu na čajíček, potkala jsem tam pana hrozně důležitýho Pavla Béma (moje mamina viděla rudě jen jsem jeho jméno zmínila doma :D nemá ho ráda), culil se jak sluníčko na všechny strany, blbeček.
No a nakonec jsem se teda prošla přes Karlák, Staromák, Václavám na nádraží a rychle domů. Do rodného města jsem dorazila ve 3 odpoledne. ŠÍ-LE-NÉ! Jsem ráda, že to mám za sebou. Jen jsem zvědavá, kdy mi dorazí pas, pravděpodobně až po svátkách příští týden.


Dnes jsem se také HM ptala, jak to vypadá s mojí dopravou ze školení a byla jsem moc ráda, když mi řekla, že si mě osobně vyzvedne a odveze si mě domů :)
Měla jsem takovej blbej pocit když mi po matchi neodpověděla na email a dneska jí to taky trvalo hodně dlouho. Už jsem úplně zas konstruovala jak to bude jeen z těch případů kdy - match a potom už nic a rodina bude ve výsledku děsná - ale ne, odpověděla, byla milá jako vždycky a řekla, že se na mě moc těší.


A teď na kutě, protože jsem mrtvá. Mějte se a pokud bych se k psaní už nedostala tak MERRY CHRISTMAS! ;)

MATCH!

1. prosince 2012 v 21:03 | Micadela |  Matching
Holky kluci, je to tu! MATCH!


Here's the story:
Dnes přibližně o půl sedmé jsem měla druhý Skype s rodinkou (respektive s HM) a bylo to hrozně fajn stejně jako poprvé. Na konci mi děkovala, že jsem si udělala čas a že si cení toho emailu, který jsem ji poslala po minulém Skypu a že teď jede na týden do Španělska, takže mi dá vědět, jak se rozhodli, někdy příští víkend. Tak jsem si řekla ok, to snad vydržím.


Za nějakých 40 minut jsem dostala email, HM mi děkovala, že jsem si udělala čas a že prý, jestli jsem online, že by mi ještě chtěla zavolat. Tak si říkám, ok, asi něco zapomněla ještě. Odepsala jsem, že jasná páka a ona mi zavolala...


aby mi řekla, že by hrozně rádi, kdybych s nimi matchovala a že to nechtěla psát po emailu, že je to neosobní. A já byla neskutečně speechless. A happy. a Nevěděla jsem co říct, ani nevím, co mi ona říkala. Jen jsem opakovala thank you thank you I'm so excited :D Rozloučili jsme se... a já začala pištět :D


Abych vám o rodince něco řekla a o tom, jak by to tam mělo vypadat, až přijedu...


HM + HD + 2letý klučina + asi 3měsíční dvojčáta kluci.
Bydlí na Uppew East Side, což je rezidenční část Manhattanu (budu asi 4 bloky od Central Parku. pro fandy Gossip Girl, jejich slavná Upper East Side je jen přes park ;)
Žijou v apartmánu (prý decent size, přeloženo pro nás - vélikej byt:D) v 19. patře a takovým tom domě s doormanem (nice!)
Mají nanny! To znamená, že se budeme o děti dělit. Pecka!
Rozvrh
- ráno od 7h pomoct obstarat děti, dopoledne buď vzít malého na kroužky či ven, nebo být doma či na procházce s dvojčaty.
- odpoledne - volno
- večer - okolo 6/7h pomoc umýt a nakrmit, put to bed
Volno v neděli a k tomu jeden den v týdnu prý. (to asi abych se úúúúúplně nesedřela :D)
Vlastní pokoj, mobil, na všem ostatním se dá domluvit.
Občas jezdí na víkend do Hamptons!!!!!!!! (sním či bdím?)
Prostě paráda. HM vypadá a zní naprosto senzačně, tak doufám, že to tak fakt bude.
HM pracuje pro vládu a někdy v únoru/březnu by se chtěla vrátit do práce, nejspíš na plno od rána do asi 6 večer.
HD je nějakej poradce či co a furt někde lítá po USA nebo světě a nebo sedí v NYC v kanclu od 6 ráno do 9 večer.
No...

Pocity mám naprosto smíšený. Jsem šťastná, nadšená, zároveň vyděšená a předčasně nervózní :D Snad to přejde a budu si moc v klidu užít Vánoce.

Co vy holky aupairky, někdo kdo to tu čte a je z NYC?? Jak se vám tam líbí?

Fíha, tohle je overwhelming! Jdu si dát sprchu :D tak pááá

Nechápu to

24. listopadu 2012 v 20:40 | Micadela |  Matching
Vážně netuším, proč každá druhá rodina, která se mi ozve, čeká nebo má novorozená dvojčata a ještě minimálně jedno další.
Netuším, proč si mě některé rodiny přidají na profilu a pak nereagují na můj email a nakonec si mě beze slova vymažou.
Netuším, proč se na mě štěstí neusmívá.
Mám strach, že se za chvíli ozve APIA a zeptá se, proč odmítám rodiny.
Co jim na to řeknu? Sorry, ale nevezmu si na triko tři děti mladší řekněme 4 let. Bojím se tak velké zodpovědnosti. Můžete zařídit, aby se ozývali rodinky, co mají třeba jen dvě děti a aspoň jedno už chodí do školy? :D
Věděla jsem, že matching bude těžkej, ale že budu mít takovouhle smůlu??

No ale... naděje umírá poslední, takže... ;)

7. rodinka - Massachussetts

5. listopadu 2012 v 20:05 | Micadela |  Matching
Na pohled příjemná rodinka.
Děti 4 roky a 8 měsíců.
V dopise ale jasně psali, že mají velice chaotický, always changing schedule a že pokud preferuji set schedule, pravidelnost apod, tak rozhodně nejsem ten pravý match.
A já rozhodně nejsem člověk, který se vyžívá v tom, že neví, co bude druhý den. Každý den jiný schedule? Ne, díky. Celkem časté hlídání v noci? Ne díky.
Takže jsem v reakci na ten dopis napsala, že jsem bohužel člověk, který preferuje pravidelnost a tradici.
Bye bye.

Rychlý update

3. listopadu 2012 v 22:38 | Micadela |  Matching
Momentálně mám na aupairromu 4 rodinky.
1. rodinka nema ani essay, ani fotky ani email. Tudíž je nemám jak kontaktovat a od nich jsem taky neslyšela.
2. rodince jsem napsala email, že jestli skype nebo co, ale neodepisujou.
3. rodince se chystám napsat.
Se 4. rodinkou mám v pondělí skype.

Všechny jsou z východního pobřeží, což je pro mě velké mínus. Vím, že všichni říkají, že se nemáme rozhodovat podle lokality, ale bohužel pro mě je to dost důležitý faktor.
Začíná se to rozjíždět, tak doufám, že se něco ze západu brzy najde. Do té doby, si alespoň potrénuju Skype :P

Doufám, že vám se taky rodinky ozývají a nebo že už dokonce máte match a čekáte na odlet ;)

+ UPDATE:
5. rodinka z washingtonu se právě ozvala, ale měli móóóc malejch dětí a mimino na cestě, takže okažitě NE, DÍKY :D

Divné...

21. října 2012 v 18:41 | Micadela |  Matching
Je to divný pocit tohle... čekání.
U APC jsem za týdne měla asi 6 rodinek.
U APIA jsem od minulého pátku a zatím jen jedna a i ta se mi zničeho nic zmizela z aupairroomu.
Tak mě tak trochu začíná přemáhat strach. A pořád si říkám, proč se nikomu nelíbím.
Vím, že to trvá a že třeba budu rodinku hledat měsíce... ale ten pocit bezmoci je hroznej.
Přestávám věřit, že stihnu odjet do konce roku.
Musela bych matchovat do 8. 11. a to fakt pochybuju, že by se povedlo.
Snažím se sice myslet pozitivně a mít tu naději (protože taková jsem já), ale když je ticho po pěšině, tak to jde stěží.
Navíc mě přepadla nemoc, takže jsem taková mrzutá teďka, když se to vezme všechno dohromady :D

Doufám, že vám všechno vychází, tak jak chcete ;)

Rodinka č. 1 - Massachusetts

17. října 2012 v 17:05 | Micadela |  Matching
Tak jsem se dočkala a dnes mi přišel email od první rodinky.

Mají dvouletou holčičku a očekávají dvojčátka. K tomu jim doma běhá sedmiletý buldog.
Tatíček pořád pracuje a ona by byla se mnou doma. Holčička chodí 2x týdně do školky, ale jinak mi nedokážou říct, jaký by byl schedule. Že by se pravděpodobně hodně měnil. To se mi zrovna dvakrát nelíbí, abych pravdu řekla.
Tatík má celou rodinu v Evropě, takže prý docela často lítají sem tam na návštěvy a aupair by brali s sebou.

Zatím mi v emailu poslali nějaké otázky, tak na ně upřímně odpovím a uvidíme, jestli se dostanem ke Skypu nebo jak.
Podle fotek jsou celkem milí, ale celkově se nedá říct, že bych z nich měla nějak super pocit, jestli víte, jak to myslim :)

Každopádně jsem hrozně ráda, že se někdo ozval, začínala jsem chytat nerva, že skoro týden v programu a pořád nic :D

To be continued...

Kam dál